headydoggydoghead889

19. února 2016 v 14:49 | Rita |  Moje
Moje sestra - už tolik lidí se na ní ptalo. A to jen za poslední dva dny, upřímně se neřeší nic jiného, než ona. Ztratila jsem jí a lidé jsou stále tak bezohlední... ani trochu jim nevadí, že otázkami na ní mi jen ubližují. To všechno udělají ty žíznivé povahy kvůli informacím. Proto chci napsat tenhle příběh a zveřejnit ho, aby se mě už další lidé neptali... a mohli si přečíst rovnou tohle. Pak už snad budu mít klid. Pak už snad pochopí, že na vině nejsem já.

Trávila hodně času na sociálních sítích. Psala příběhy, tvořila digitální kresby... z internetu měla hodně informací. Občas mi o nějakých povídala, sem tam to bylo zajímavé. Jindy to zase byly úplné hovadiny. I přes to, jak moc času tam trávila se překvapivě neštítila slunce.
Jednoho dne se ale něco změnilo, nedokáži říct přesně co. Bylo to tak před týdnem. Seděla jsem na svojí posteli opřená o zeď, v ruce držela mobil a projížděla Twitter. Všimla jsem si, že retweetuje zajímavé věci. Ovšem nebylo to něco, čeho bych se na jejím účtu všímala výjimečně - tyhle retweety byly od někoho, jenž se tam přezdíval "Dog Mask", nebo "@headydoggydoghead889". Docela podivné, až směšné jméno na tak seriózní a zamýšlející tweety - řekla jsem si. Rozklikla jsem tedy jeho profil - na záhlaví měl černo a na profilovce obyčejnou masku psa. Možná to byl nějaký symbol? Nebo je to youtuber, či blogger a taková nesedící prezentace profilu je jen záměr. V popisu však odkaz na žádný blog nebo YouTube kanál neměl. No, a co... internet je plný divných lidí. Pokrčila jsem rameny a z jeho profilu rychle vypadla - než jsem to ale udělala, automaticky jsem zvolila možnost "sledovat uživatele". Neudělala jsem to chtěně, byl to prostě... zvyk.
Den na to jsme se se sestrou setkaly u večeře. Položila mobil vedle talíře s jídlem, naposledy do něj klepla a pak vyměnila surfování po sociálních sítích za držení vidličky a opravdové věnování se jídlu.
,,Dobrou chuť." Zamumlala jsem jedovatým tónem v hlase, štvalo mě, když ten mladší prcek ani nevěděl, co před jídlem říct. Vrhla na mě dotčený pohled a přání mi oplatila... alespoň, že tak. Přiznat si to, či ne, byla jsem na ní občas ostrá, ale to ona na mě taky. Ráda jsem jí provokovala s tím, že jsem starší, ona měla ale hodně dobré stěry, kterými mi to oplatit. Jejím hereckým výkonům, jenž předváděly ublížení a smutek z mých narážek bylo čas od času do nekonečného výbuchu smíchu. Podívala jsem se z dálky na display jejího mobilu - Twitter. Během jídla ho několikrát aktualizovala, vážně nedokázala dát pokoj ani když jedla? I tak, byla to její věc.
Ještě tu noc jsem z jejího pokoje viděla světlo až do třech hodin ráno.
Třetí den od toho, co jsem si všimla podivného účtu, jenž si pravděpodobně získal pozornost mé sestry už se věci začaly vybarvovat. Odmítala vycházet z jejího pokoje. Večer mi na Facebook přišla zpráva. Byla od ní.

Brix: Followuješ Dog Mask?
You: Jo, proč?
Brix: Podívej se na jeho tweety.

A já tak udělala - překvapivě, nic zajímavého. Pořád ty samé myšlenkové pochody, citáty a černobílé obrázky. Co na tom bylo tak zvláštního? Vsázela jsem se, že mi chtěla ukázat další dokonalý názor.

You: Nic zajímavého na nich nevidím.
Brix: Ty to nevidíš? Ty zvuky, obrázky a videa. Ani trošku tě to neděsí?
You: Nic takového jsem tam neviděla.
Brix: Aktualizovala sis Twitter?
You: Ano.
Brix: ...uživatel píše... ...uživatel přestal psát...

Pak-li, že neodepsala, dál jsem to neřešila. Při nejhorším je to zase jen další účet, který si hraje na velká tajemství a děsivost. Zažila jsem mojí sestru vyděšenou nad hodně věcech, tohle by v tom případě nebyla vyjímka. Jediné, co by mi dokázalo vrtat hlavou bylo, o jakých tweetech psala. Podívala jsem se na jeho profil ještě dvakrát, odhlašovala se a přihlašovala. Stejně jsem ale nic neviděla. Neřešila jsem to a šla spát...
Čtvrtou nocí už moje sestra odmítala spát sama, tak jsem jí musela nechat spát u sebe. Tak to šlo následující dva dny, přičemž vše bylo doprovázené podivným chováním. Jedna naše konverzace mi doteď tkví v hlavě.

,,Přeju si, abych mohla přestat." Poznamenala potichu, když seděla vedle mě na posteli a na svém laptopu si projížděla Twitter.
,,Přestat s čím?" Zeptala jsem se.
,,Přestat s ním."
,,S kým?"
,,S Dog Mask." Retweetnula další post. Povzdechla jsem si - beztak to je jen nějaký stav. Sice jsem neviděla jediný důvod, kvůli kterému by své dojmy z jeho evidentní dokonalosti musela tak přehánět, ale prostě jsem odmítala, aby se mi ta hovadina taky dostala na mozek. Přejde jí to... pomyslela jsem si. Natáhla jsem ruku k obrazovce jejího laptopu a zaklapla jí, v tom momentu se její klidnost proměnila v agresi.
,,Ne!" Poznamenala nahlas, zaryla se do mojí ruky a odhodila jí od obrazovky, načež laptop opět bleskově otevřela. Takovou reakci bych možná čekala, kdyby hrála další z těch laciných MMORPGs, ale ... tohle byla sociální síť, na kterou se může připojit kdykoliv. A ona by mi kvůli tomu zaryla drápy pod kůži, to mě na tom tak polekalo.
,,Uklidni se proboha." Zavrčela jsem a pokračovala ve sledování televize.

Sedmý večer... nebo-li, konec týdne. Bylo pozdě večer a seděly jsme vedle sebe, přesně jako předešlé dny. Měly jsme na její přání rozsvíceno a já znovu koukala na televizi. Už mi to trochu začínalo lézt na nervy... ale přesto jsem se bála jí na laptop třeba jen sáhnout. Snažila jsem se to ignorovat a všímat si svého. Nechat jí, až jí to přejde. Náhle jsem vedle sebe ale uslyšela popotahování a tiché vzlykání. Otočila jsem se na ní - tvář měla zahalenou ve slaných slzách a obličej měla zdeformován emocí strachu a bezmocnosti. Alespoň tak to na mě působilo.
,,Co se děje?" Zeptala jsem se jí. Ona ale nic neřekla, jen položila otevřený laptop vedle sebe, zvedla se a šla ke dveřím.
,,No tak, řekneš mi to?" Také jsem vstala, chtěla jsem jít za ní. Ona ke mně byla ale celou dobu otočena zády a neodpovídala mi, dokud nedošla ke dveřím a soustavně tedy i k vypínači světla. Postavila se k němu bokem - následně se na mě podívala. Její obličej... její výraz... bylo to jakoby nemohla přestat brečet ani kdyby se jí vyplnily všechny sny, které si kdy v životě přála. Přitom se ale netřásla, nebo cokoliv takového. Prostě jen stála u dveří, zírala na mě a brečela.
Bez toho, aby něco řekla, zhasla. V ten moment když zhasla jsem myslela, že se zastaví všechny moje životní funkce a nikdo už to nebude schopen vrátit...

...Jenže když jsem se vzpamatovala, moje sestra i ta věc, co za ní stála, byly pryč. Zmizely.
Možná jsem to neměla psát...
Možná jsem vinu měla strhnout na sebe a o tomhle se vůbec nezmiňovat...
Možná by mi teď nebzučel mobil v důsledku spamování...

headydoggydoghead889 lajknul Váš tweet...
headydoggydoghead889 lajknul Váš tweet...
headydoggydoghead889 přes DM: Hello, lady. How is your life so far?

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama