Where The Bad Kids Go (Kam Chodí Zlé Děti)

30. listopadu 2015 v 19:01 | Rita |  Přeložené
Muselo mi být šest nebo sedm, když jsem žil v Libadonu.
V té době byla země pohlcena válkou, všude se bombardovalo, zabíjelo, a já nemohl dělat nic jiného než sedět za televizí a ze zpráv sledovat průběh, nebo pohádky, co se dřív vysílaly.

Jednou jsem ale takhle seděl spokojeně ve křesle a v televizi dávali show pro děti, jmenovalo se to: "Kam jdou špatné děti", trvalo to asi 30 minut, ale bylo to strašných 30 minut.
Ta show jednoduše používala doopravdy zlověstné a strašidelné obrázky do svého vysílání, dodnes věřím, že vzhledem k válce to byl pokus médií k držení dětí na uzdě, to ovšem velice podivným způsobem, celé to obsahovalo klasické věty jako: "Špatné děti kradou v noci jídlo z lednice", "Špatné děti mají ruce pod peřinou, když spí", "Špatné děti zůstávají dlouho vzhůru" a podobně, což jsem v mém tehdejším věku neporušoval právě díky jejich neobvykle zastrašující technice.
Bylo to velice zvláštní, pořad byl mimochodem vysílán v arabštině, takže jsem trochu víc rozuměl, ale ani jsem nemusel, protože to všechno mi vysvětlila závěrečná scéna show, která se se mnou nese až do teď - kamera přibližovala na zakrvavené, staré dveře, vypadaly jako od stodoly, a během přibližování se v záznamu ozývaly bolestivé a trýznivé výkřiky, což bylo pro děti mého věku neskutečně děsivé!
Na konec už jen na obrazovku naskočil text: "Tohle je místo, kam špadné děti jdou." a zvuk, obraz i scéna zmizí, je konec.
O 15 nebo 16 let později, válka skončila a já jsem byl úspěšným novinářem, jenže některé scénky (především ta závěrečná) se mi stále objevovaly v mysli, nešlo to vydržet, vídával jsem před očima úseky z té show, bylo to strašné.
Tak jsem se rozhodl využít mojí novinářskou pozici a rozhodl se prozkoumat místo, kde se to všechno spracovávalo a natáčelo, informace mě nakonec dovedly k cíli.
Byla to schátralá budova, uvnitř byla ohořelá, jakoby tu někdo už dávněji založil požár, procházel jsem se budovou hodně dlouho a celá ta struktura mě ukvapovala, všechno jsem to musel důkladně vyfotit, až jsem narazil na kámen úrazu. Byla to místnost s nápisem "Využití pro morbidní scény - vstup pouze s povolením!".
Otevřel jsem dveře a zůstal v nich stát asi dvě minuty, zmražený a očimi sjíždějící po stopách krve, kostích rozházených kolem, shnilého lidského masa, a věc, která mě odtamtud odradila a navždy mě přiměla, abych se tam nikdy nevracel, byl fakt, že uprostřed té místnosti byl zavěšený mikrofon, dolu ze stropu...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama