The Wide Eye

30. listopadu 2015 v 19:16 | Rita |  Moje
Bylo to tak před šesti lety, ale pamatuji si to, jakoby to bylo včera. Pracoval jsem u policie a jednoho dne poslali mne a další spolupracovníky do nějakého domu, kde jsme to měli prohledat, jestli tam nezbývají věci - nevěděl jsem přesně co, jaké, nedával jsem pozor, když nám tu "misi" šéf vysvětloval.

Dorazili jsme na místo - byla to opuštěná budova, i když byla hned v centru celého města. Připadala mi jako černá ovce mezi stovkami těch bílých - rozbitá okna, popraskané zdi... a když jsem chtěl otevřít vstupní dveře, zhroutily se na zem jako nic. Jeden z mých kolegů poznamenal, že se na tohle místo musel někdo předtím vkrást, ale já znovu na její řeči moc nedbal, byl jsem až moc zaneprázdněný s prohlížením si chodby, ve které jsem byl.
Vypadalo to vážně nevinně... prostě opuštěné, jak jsem říkal. Dle mého názoru na tom zajímavé nic nebylo, než jsem si něčeho všiml - v rohu místnosti byla nainstalovaná kamera. Podíval jsem se blíž a zjistil, že je úplně zničená, jakoby do ní někdo hodil kámen. Možná bylo tohle místo prostě jenom pod dohledem, aby tu nikdo nic neukradl - tahle myšlenka pomalu mizela, když jsem zjistil, že kamery jsou nainstalované v každé místnosti. A když píšu v každé, tak opravdu v každé.
Moji kolegové už chtěli odejít, když jsem si všiml další věci - pod televizí byla videokazeta.
,,Pospěš si, Steve! Musíme jít!" Jeden z mých kolegů zakřičel a já jen otráveně obrátil oči vsloup, přičemž udělal stejně otrávenou grimasu. Ale ta kazeta vypadala... jakoby v sobě měla něco skrytého. Něco, co by mi o tomhle místě mohlo prozradit víc, vysvětlit mi, co se tu vůbec stalo - šéf nám to totiž odmítal prozradit. Tak jsem se rozhodl - sebral jsem kazetu a schoval si jí pod uniformu a doběhl můj "tým". Věděl jsem, že bych jim to vlastně mohl ukázat - ale také jsem věděl, že by tam na sto procent byl alespoň jeden bastard, který by to vykecal šéfovi a já bych se nikdy nedozvěděl, co se na tom místě stalo. K tomu by mě možná ještě vyhodili. Možná jim to ukážu, až si to doma přehraju a teprve poté to vezmu do práce a budu dělat, že o obsahu videa nic nevím.
Když jsem konečně otevřel dveře mého domu, hned jako první věc, kterou jsem udělal bylo to, že jsem se rozešel směrem k televizi. Dal jsem kazetu do přehrávače a pohodlně se usadil na gauči. Bál jsem se, ale zároveň se těšil. Video se spustilo, začínalo normálně - všechny kamery nahrávaly. Viděl jsem rudovlasou holku, která seděla v jejím pokoji a pravděpodobně hrála nějaké počítačové hry. V kuchyni byla asi její matka a vařila, podle času (11 dopoledne) jsem dokázal vydedukovat, že to byl oběd.
Ta dívka vstala a šla do kuchyně, říkajíc něco její mamce - ta ukázala směrem k pokoji té dívky, jenž šťastně kývla a vrátila se tam zpět.
Poslední věc před tím, než se to video proměnilo v něco příšerného, byla kamera snímající její matku beroucí do ruky kladivo, které měla schované za velkou, mikrovlnou troubou.
Všechny kamery se proměnily jen v šum. Asi po pěti minutách, kamera ve sklepě byla zapnutá - a to co jsem viděl dál bylo otřesné [[Autor očekává "ta holka v mým sklepě" komentáře]]. Ta dívka ležela nahá na podlaze, měla jen kalhotky a podprsenku, přičemž ruce svázané za zády. Dobrá, pracuji u policie, takže jsem na takové věci připravený, ba i zvyklý. Její matka vešla dovnitř - v ruce něco držela. Chvíli mi trvalo, než jsem identifikoval co to je, ale pak jsem došel k závěru, že aspoň jedna z těch věcí vypadá jako ocas od psa s poměrně dlouhou srstí. Hodila ty věci před její dceru, teď už byly vidět líp - psí uši. Stály, nevysely, takže něco jako vlčák? A nějaká černá tečka (jak jsem později zjistil, byl to psí nos, odporné). NIKDY bych, ale nečekal, co s těmi věcmi bude dělat.
Její matka opustila místnost ještě jednou a vrátila se, držíc nitě, nůžky, lžičku a jehlu. Od toho momentu už jsem si uvědomoval, proč ten dům vypadá jako vyhnanec. Klekla si k té dívce, která křičela. I když kamera nenahrávala audio, šel poznat křik podle otevřené pusy. Snažila se z toho vycouvat, ale marně.
Kamera ve sklepě začala šumět.
Když se obraz vrátil, zmrazila mě moje vlastní šokovanost a realizace té odpornosti, která se v tom domě děla. Ta zrůda držela její vlastní dceru při zemi, přičemž jí přišívala ocas. Z dírek, které na její kůži vytvořila právě ta jehla se nepřetržitě lila krev a ona s sebou mrskala jako leklý kapr. Křičela, to, ale nepomáhalo. Těsně před tím, než se obraz vrátil zpět do šumu, všiml jsem si dívčin vyděšený a bolestivý pohled, který seslávala do kamery jejím široce otevřeným okem.
Počas šumění všech obrazovek jsem přemýšlel, že to vypnu. Vypnu to a nebudu pokračovat, prostě to vyhodím, spálím, zapomenu na to a té budově se budu nadosmrti obloukem vyhýbat. Ale jakoby mě něco drželo připoutaného k pohovce, seděl jsem a zíral dál.
Šum přestal. Její matka dělala to samé, tentokrát s ušima od psa, nosem. Celý ten progres jsem viděl a, po celou tu dlouhou dobu, kdy to dělala, jsem viděl, jak na mě ta dívka zírá přes kameru. Bolest, strach, volání o pomoc - to vše šlo vidět přes její brekem začervenalé a od bolesti roztažené oči. Nepřestávala křičet. Čekal jsem... všechno, ale to, co se dělo dál bych nečekal. Pamatujete, jak jsem zmiňoval tu lžíci?
Ta bestie jí vzala do ruky, podržela její dceru u zdi a začala dlabat. Dlabat, dlabat přesně do dceřiného pravého oka. Tentokrát, žádné škubání, mrskání, křik ani pláč nepomohli. Slaná voda vycházející z jejích očí to musela určitě jen zhoršovat. Přál jsem si, aby to, na co jsem se právě díval byla fikce. Samotnému mi to připadalo jako jedno z videí, co se nacházejí na Deep Webu, nýbrž jako záznam kamer z domu rodiny.
Desetiminutový šum, já během něj měl sto možností tu kazetu vytáhnout. I tak, když zmizel, jediné co jsem viděl byla široká, krvavá traektorie, která vedla až ke dveřím sklepu. Video skončilo a kazeta se vysunula z přehrávače.
Husté ticho požíralo můj dům, když jsem seděl, popíjel vodu a přemýšlel nad tím, co jsem to právě viděl. Měl jsem ten divný pocit. Jako, kdyby pokaždé, když se mám zvednout a někam jít, by tam stála ona a odněkud zírala na mě jejíma široce otevřenýma očima. Nemohl jsem uvěřit, že sklep, ve kterém jsem se procházel a smál se grafittech na jeho zdech, byl místem činu něčeho tak moc odporného. I přes to, že televize byla úplně vyplá, pořád jsem viděl přeskakující obrázky toho aktu na obrazovce - ale to na mě jen moje mysl hrála triky. Nebo?
Celý den jsem se nehnul z místa.
Nastal večer, když mi někdo zaklepal na dveře. Kdo by to mohl být, tak pozdě? Většinou k mému domu nechtěli přistupovat ani hloupí pošťáci, natož jakákoliv večerní návštěva. Vstal jsem tedy a s každým krokem blíž ke dveřím, který jsem udělal, se mě zmocňoval ten zvláštní pocit. Pevně jsem vzal za kliku a stím, jak jsem zatáhnul dveřmi k sobě jsem se i co nejvíc snažil potlačit ten pocit - podíval jsem se před sebe. Nic, prázdná ulice, veškerý prostor - dokud jsem se nepodíval dolů. Zaječel jsem a dal si ruku před pusu.
Leželo tam mrtvé tělo, mělo přišité uši, nos a ocas mého vlastního psa. A co hůř? Toho chlápka jsem znal. Ztratil jsem jakoukoliv orientaci o tom, co bych v téhle situaci měl dělat. Policista by volal policistu? Těžko. Z těhle myšlenek mě vytrhly kroky, které se zastavili přímo za mými zády.
Otočil jsem se, v úleku couvl a ani jsem nekřičel, natolik jsem byl vyděšený.
Ten pohled široce otevřených očí, pod kterými se nacházely obrovské, modré kruhy jsem poznával, když jsem zíral na vysokou postavu s neskutečně vybledlou kůží. Přišitý nos - z těch direk od jehly pořád tekly potůčky krve. Rudé, mastné a zacuchané vlasy, z kterých se tyčily černé psí uši.
Byla to ona, dcera té bestie, co teď stála předemnou a držela v ruce tu videokazetu. Čas se pro mě zastavil.
,,Ona byla ta nemocná. Nemoc musí pryč ze světa."
Teď tu sedím. Dvě místa na mojí hlavě bolí jak čert, necítím svůj nos ani nic kolem něj. A pokaždé, když si sednu, obrovská bolest vystřelí mými zády.
Nikdy jsem se na to video neměl podívat. Jestli někdy najdete starou videokazetu, kameru, zvukovou nahrávku... nepřehrávejte si to. Prostě ne.
Bolí to.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama