The Rooftop Walker

30. listopadu 2015 v 19:17 | Rita |  Moje
"The Rooftop Walker"
Píšu, jenom z důvodu, že tohle musím někam zaznamenat. Musí to být aspoň někde - tvrzení o tom, že to, co se děje, je špatné a šíří se to dál.
Byl jsem celý měsíc pryč v Londýně, na dovolené, mezitím jedna z mých kamarádek zůstala v New Orleans - tam, kde bydlím já i ona. Počas toho, co jsem byl pryč, psala mi na můj email divné věci, které byly horší a horší... První email přišel, když jsem byl teprve dva dny pryč.

Sobota, 7. července 2011, 22:37
"Ahoj. Nevím, jestli tam budeš mít přístup na email, ale chybíš mi. Potýkáme se s menšími problémy v domě, týká se to toho, že máme ve stropě pravděpodobně nějakou havěť. Asi krysy, nedokážu to říct určitě, protože se o to moc nezajímám. Ale jen ti to píšu, protože jsem slyšela rodiče se o tom bavit - a my dva si přece říkáme všechno. Jako bratr a sestra, že?"
Úterý, 10. července 2011, 19:04
"Ahoj znova. Asi tam přístup na email nemáš, ale i tak ti píšu - důvod? Ten neznám, jenom mi asi vážně chybíš, jak jsem psala. Ale ty krysy už jsou vážně otravné! Navíc to přestává znít jako krysy, ale jako doopravdové kroky. Akorát, jakoby někdo při chůzi nezvedal své nohy pořádně a šoupal je o zem. Nedává mi to spát, ten zvuk je taak otravný! A každou nocí hlasitější."
Pátek, 13. července 2011, 00:54
"Už mě to štve. Zítra se jdu osobně v noci podívat na střechu, protože čím víc se schyluje k noci, tím to zní stále míň a míň jako krysy ve stropě, ale jakoby někdo chodil po střeše. Když k tomu ještě přidám to, že žijeme v úplně nejvyšším patře bytovky. Promiň, že tě možná vyděsí, proč píšu takhle pozdě - vzbudila mě noční můra, ale už si z ní pamatuji jenom vánek a chlad. Nic víc. A co je na celé té situaci nejhorší? Rodiče to neslyší, nebo to prostě zaspí. Doufám, že aspoň ty se tam máš někde hezky."
Další email, který mi od ní přišel byl zvláštní. Hned napoprvé mě upoutalo, že mi ho poslala po čtvrté hodině ráno - myslel jsem si, že jí zase vzbudila noční můra. Druhá věc, které jsem si všiml byla ta, že tam nebyl skoro žádný text, ale přidala k tomu video.
Na tom videu byla ona jak v noci vstává z postele, ty kroky, o kterých mi psávala byly tak hlasité, že šly slyšet až do jejího bytu. Uslyšel jsem, jak potichu a pomocí šepotu zanadávala - a nahrávala všechno - to, jak si nazouvá boty, jak se oblíká do něčeho teplejšího, aby mohla vyjít ven. Ještě před tím, než vyšla z jejího bytu směrem ke schodům na střechu, postavila se s kamerou před zrdcadlo a chvíli tam stála, koukala dolů do obrazovky té kamery - jakoby se koukala, jestli v tom záběru vypadá dobře. Asi po minutě se sebrala a namířila si to ke schodům na střechu - kromě těch jejích kroků byly slyšet i kroky ze střechy. Byly tak rychlé... tak nelidsky rychlé.
Když jsem sledoval jí, jak vystupuje po těch schodech nahoru, sevřel mě úskostný pocit. Kroky byly stále hlasitější a ten svíravý pocit přešel ve strach - kromě těch hlasitých kroků jsem teď i zřetelně slyšel, jak mi v mojí hlavě duní "ozvěna" mého srdce. Bylo to jako hrát napínavou, hororovou hru, kde vás každou chvíli mělo něco nečekaně polekat.
Když s kamerou konečně vystoupila na střechu a nastavila kameru tak, aby koukala před ní - dostal jsem sto chutí se na místě pozvracet. Ne od toho, že bych viděl něco odporného. Ale ten strach z té věci, kterou jsem tam viděl, nebo spíš z toho co ta věc dělala. Jak se pohybovala. Oddálil jsem se od obrazovky, měl jsem chuť křičet a zakrýt si oči - na to jsem byl ale až moc zmražený strachem.
Byl tam člověk, na první pohled normální, ale pohyboval se neskutečně rychle. Chodil sem a tam, ze strany na stranu, měl ruce v kapsách a kapuci od mikiny na hlavě - sem a tam, sem a tam, obrovskou rychlostí. Byl bych sotva takhle rychlý, kdybych sprintoval, ale ta věc nesprintovala - ona chodila.
Sem a tam, sem a tam - od strachu se mi dělaly mžitky před očima. Ve videu jsem ani jednou neslyšel mojí kamarádku něco říct. Jen tam stála s tou kamerou namířenou na tu věc. Která se najednou zastavila, uprostřed jejího "sem a tam" cyklu.
Otočila se směrem k Hayley. Chvíli to tam stálo a pořád se dívalo směrem do země. Najednou se to obrovskou rychlostí rozešlo k Hayley. Šum se na chvíli rozlinul přes obrazovku, když ale zmizel, začal jsem doufat, že je to jen ubohý prank - ta věc stála na samém kraji střechy a kamera nahrávala Hayley, jak padá směrem dolů. Video skončilo.
Nevěděl jsem, jak se o tom cítit a v emailu se snažil najít každé slovo, které by mi řeklo, že Hayley ve skutečnosti žije - bylo tam ale jen napsano: "sem a tam, sem a tam, sem a tam, sem a tam, sem a tam...", opakované asi padesátrkát za sebou.
Slzy se mi vhrnuly do očí.
Týden po tom, co se to stalo a já byl pořád pryč jsem se ale všiml, že mi ty emaily chodily pořád. Každý den. Každý den přesně v 04:26. A co na těch videích bylo?
Já to neumím popsat, ale něco mě nutilo se na ně dívat. Ta věc držela Hayleynu kameru v ruce a měla jí natočenou směrem k zemi, přitom tou obrovskou rychlostí chodila sem a tam, sem a tam... a pokaždé na jiném místě. Jednou to byl Hayleyn pokoj, poté znovu ta střecha, její kuchyně, obývák, zadní zahrada bytovky, ve které Hayley žila.
A teď? Je 30. 7. 2011 a 4:26.
Žádnou noc nespím - nespal jsem už týden, proč? Zvuky ze střechy, já je slyším, i když jsem jen v druhém patře.
Sem a tam, sem a tam, sem a tam, sem a tam. Dohajzlu!
Ty zvuky nepřestanou, dokud na tu střechu nepůjdu. Dokud se tomu nepostavím do očí. A právě se tam chystám jít - už ne. Už ty kroky poslouchat nechci!
Já jí zdrhnul. Byla to Hayley. Hayley se stala tím, kdo chodí po mé střeše. Utekl jsem dřív, než se zastavila do chození sem a tam, sem a tam, od strany na stranu. Brzo ale příjde... ona příjde rovnou sem, její rychlé kroky, slyším je, jak se blíží.
Šíří se to jako nemoc, jako nemoc na kterou není lék.
Stanu se dalším Rooftop Walkerem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 STIAK STIAK | Web | 20. února 2016 v 10:02 | Reagovat

Možná už jsem to říkala, ale TOHLE JE PROSTĚ KURVA ÚŽASNÝ.
Navíc mám vždycky pokoj úplně nejvejš v domě, takže... Že bych začala víc vnímat, co se ze střechy ozývá? O.o Chtělo by to... :D
Je to úžasně napsaný.
Ono dobrou Creepypastu napsat jde, jen to chce nějakej dobrej nápad. A to by někdo měl ukázat navlhlejm fangirls >.>

Fakt, je to krása.
Klaním se, líbám boty.
:'3

2 rita-a-creepypasty rita-a-creepypasty | 20. února 2016 v 13:47 | Reagovat

[1]: Děkuju ^^ Ani si nedokážeš představit, jak strašně moc tohle pro mě znamená.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama